Waldszenen, Op. 82 - Robert Schumann
Waldszenen, op. 82, které Robert Schumann složil v letech 1848-1849, jsou sbírkou devíti skladeb pro sólový klavír, jež jsou typickým příkladem hudby romantické éry. Každá skladba tohoto opusu zobrazuje různé výjevy, s nimiž se můžeme setkat nebo které si můžeme představit v klidném a zároveň tajemném prostředí lesa. V suitě se snoubí Schumannova hluboká láska k přírodě s jeho stejně hlubokou hudební invencí a nabízí klavíristům i posluchačům cestu krajinou, která je hudebně stejně bohatá jako prodchnutá přírodními obrazy.
Historický kontext a vydání Waldszenen
Polovina 19. století byla obdobím bohatým na hudební experimenty a osobní vyjádření, v čele romantického hnutí stál Robert Schumann. Waldszenen, které vznikly na sklonku jeho tvůrčího života, vznikaly na pozadí osobních zmatků a zhoršujícího se duševního zdraví. Navzdory těmto problémům zůstala Schumannova tvorba pozoruhodně inovativní a Waldszenen představuje jeden z jeho posledních významných příspěvků do sólového klavírního repertoáru.
Skladby vydané v roce 1851 se setkaly se smíšeným přijetím, které odráželo proměnlivý hudební vkus té doby. V průběhu let však Waldszenen získaly na popularitě a jsou oslavovány pro své intimní ztvárnění přírody a citovou hloubku, kterou Schumann dokázal do těchto krátkých skladeb vtěsnat.
Opus byl věnován Fräulein Anně Robeně Laidlawové, vynikající skotské klavíristce, s níž se Schumann znal. Toto věnování svědčí o osobním významu, který Schumann těmto skladbám přikládal, a ještě více podtrhuje jejich introspektivnost.
Analýza skladby
Z hlediska hudební teorie je Waldszenen pokladnicí kompozičních technik romantické éry. Každá z devíti skladeb využívá jedinečné harmonické struktury, modulace a tematické rozvíjení, které jsou charakteristické pro Schumannův zralý styl. Použití cyklických motivů v celé suitě spojuje jednotlivé skladby dohromady a ze zdánlivě nesourodých částí vytváří soudržný celek.
Pozoruhodné je Schumannovo zkoumání tonality v rámci každé skladby, kdy plynule přechází mezi durovou a mollovou tóninou, což odráží proměnlivé nálady lesa. Úvodní skladba "Eintritt" (Vstup) uvádí na scénu klidnou melodií, která zdůrazňuje lýdský modus a naznačuje, že nás čeká mystická cesta.
Harmonické složitosti, jako například ve skladbě "Vogel als Prophet" (Pták Prorok), ukazují Schumannův prozíravý přístup k tónovým vztahům. Zejména tato skladba využívá závěsných akordů a nevyřešených disonancí, což vytváří atmosféru tajemství a očekávání.
Trvalá obliba Waldszennů
V průběhu let obliba Waldszenny přetrvala, mimo jiné díky hluboké evokaci světa přírody. Tato suita stále okouzluje publikum svou směsicí jednoduchosti a složitosti a nabízí jak technické výzvy, tak výrazové možnosti pro interprety. Její přitažlivost spočívá v univerzálním prožitku přírody, zprostředkovaném Schumannovým jedinečně citlivým a nápaditým hudebním jazykem.
Waldszenen navíc poskytuje intimní pohled do Schumannovy psychiky a umožňuje interpretům i posluchačům navázat se skladatelem osobní kontakt. Tato emocionální hloubka spolu s mistrovskou kompozicí zajišťuje, že Waldszenen zůstane základem sólového klavírního repertoáru.
Závěrem lze říci, že Waldszenen, op. 82, je mistrovské dílo, které ztělesňuje fascinaci romantické éry přírodou a emocemi. Schumannova genialita spočívá v jeho schopnosti malovat živé hudební krajiny, které posluchače přenesou na jiné místo a do jiného času. Jako skladba, která je pro interprety technickou výzvou a zároveň posluchače emocionálně zaujme, si Waldszenen zajišťuje místo nadčasového pokladu ve světě sólové klavírní hudby.
Datum publikování: 28. 02. 2024
