Sonata in E minor, K. 198 - Domenico Scarlatti
Sonáta e moll, K. 198 Domenica Scarlattiho je mistrovské dílo, které vystihuje podstatu klávesové hudby barokní éry. Skladba, která vznikla v období, kdy Scarlatti intenzivně investoval do zkoumání technických možností cembala, vyniká výrazovou hloubkou a složitými melodiemi. Sonáta ukazuje Scarlattiho novátorský přístup ke kompozici, zejména v použití disonance, tematickém vývoji a jedinečném využití tóniny e moll, čímž se odlišuje od běžněji komponovaných tónin té doby.
Historické pozadí K. 198
Sonáta e moll, K. 198, je jednou z 555 klávesových sonát Domenica Scarlattiho, vlivné osobnosti barokního období. Scarlattiho sonáty byly původně určeny pro cembalo, značná část z nich byla později upravena pro klavír. K. 198 se vyznačuje zejména citovou hloubkou, což je v mnoha jiných Scarlattiho skladbách méně obvyklé.
Ačkoli přesné datum vzniku sonáty zůstává nejisté, předpokládá se, že vznikla v polovině 18. století, v době Scarlattiho působení u španělského dvora. Stejně jako mnoho jiných jeho sonát nebyla K. 198 vydána za Scarlattiho života, ale byla posmrtně objevena a zařazena do sbírek, které se snažily zachovat jeho odkaz.
Historie vydávání této sonáty svědčí o její trvalé přitažlivosti. Její zařazení do četných edic a hudebních sbírek odráží muzikologický zájem o Scarlattiho dílo a jeho význam v barokním klávesovém repertoáru.
Hudebně-teoretický rozbor Sonáty e moll, K. 198
Sonáta e moll, K. 198, ukazuje Scarlattiho zručnost v manipulaci s hudební formou a harmonií. Skladba je vystavěna v binární formě, což je společný rys Scarlattiho sonát, který umožňuje zkoumání kontrastních témat v rámci ucelené struktury.
Harmonicky se sonáta noří do mollové modality a vyniká použitím tóniny e moll, která skladbě dodává ponurý a introspektivní charakter. Scarlatti používá různé modulace, zkoumá relativní a paralelní durové a mollové tóniny, které obohacují harmonickou texturu sonáty.
Scarlattiho využití ornamentiky, včetně trylků a mordentů, spolu s rychlými arpeggii a stupnicovými pasážemi vytváří technicky náročnou skladbu, která je pro interpreta výzvou a zároveň poskytuje výrazovou hloubku charakteristickou pro Scarlattiho zralá díla.
Trvalá obliba Sonáty e moll, K. 198
Sonáta e moll, K. 198, si v rámci sólového klavírního repertoáru udržela svou popularitu díky několika faktorům. Její výrazová hloubka spolu s technickými nároky, které klade na interpreta, z ní učinily oblíbenou skladbu mezi klavíristy, kteří chtějí předvést svou technickou zdatnost a interpretační dovednosti.
Jedinečný harmonický jazyk a kompoziční struktura skladby navíc slouží jako názorný příklad Scarlattiho novátorského přínosu pro sólovou klávesovou hudbu. Její zařazení do vzdělávacích zařízení a představení po celém světě svědčí o jejím významném postavení v kánonu klasické hudby.
Závěr
Závěrem lze říci, že Sonáta e moll, K. 198 Domenica Scarlattiho ztělesňuje kvintesenci barokní klávesové hudby díky inovativnímu využití formy, harmonie a výrazové hloubky. Její historický význam spolu s trvalou přitažlivostí mezi interprety i posluchači jí zajišťuje místo stěžejního díla sólového klavírního repertoáru. Sonáta je nejen ukázkou Scarlattiho technického a kompozičního mistrovství, ale nabízí také pohled na emotivní potenciál a výrazové schopnosti barokní hudby.
Datum publikování: 23. 03. 2024
