Sonáta a moll, K. 54 Domenica Scarlattiho je v rozsáhlém souboru jeho klávesových sonát samostatným dílem. Na rozdíl od jeho typicky jasných a živých děl se tato skladba odvíjí s klidnou, ale hluboce expresivní povahou. Vznikla v období baroka a poskytuje jedinečný pohled na Scarlattiho skladatelskou všestrannost a technickou zdatnost při hře na klávesové nástroje. Stručná struktura sonáty v kombinaci s bohatou emocionální hloubkou a složitými melodickými liniemi z ní činí fascinující studii pro interprety i badatele v oblasti klavírní hudby.
Historický kontext K. 54
Vznik a vydání
Domenico Scarlatti, italský skladatel pozdního baroka, je proslulý především svými 555 klávesovými sonátami, mezi něž Sonáta a moll, K. 54, patří. Ačkoli přesné datum vzniku není jasné, předpokládá se, že vznikla na počátku 18. století během Scarlattiho pobytu ve Španělsku. Toto období představuje plodnou etapu Scarlattiho života, kdy jeho tvorbu výrazně ovlivnily hudební tradice Pyrenejského poloostrova.
Sonáta se zpočátku šířila prostřednictvím rukopisných kopií mezi mecenáši a kolegy hudebníky. Později byla v 19. století vydána, což umožnilo širšímu publiku prozkoumat její složitost. Vydání usnadnilo její vědecké zkoumání a zvýšilo její zastoupení v repertoáru pro provádění po celém světě.
Rozbor skladby K. 54
Harmonické a strukturální inovace
Sonáta a moll, K. 54, vykazuje Scarlattiho mistrovství v manipulaci s tónovou architekturou, která se vyznačuje modulací od tóniny k blízce příbuzným tóninám a následným obratným návratem, čímž vytváří pocit harmonického zkoumání a rozuzlení. Skladba je vystavěna v binární formě, typické pro Scarlattiho sonáty, a představuje témata, která jsou ve druhé části rozvíjena a modifikována.
Hudební prvky, jako je využití tóniny a moll, složité křížení rukou a svižné melodické linky, podtrhují technickou náročnost a emocionální hloubku sonáty. I v relativně krátkém trvání sonáty Scarlatti experimentuje s texturou a dynamikou a přechází od momentů introspekce k výbuchům virtuózní brilance.
Trvalá obliba sonáty
Ukázka technické a emocionální hloubky
Sonáta a moll, K. 54, zachycuje podstatu Scarlattiho novátorského přístupu ke klávesové hře, v níž se technické výzvy snoubí s expresivními melodiemi. Její obliba mezi klavíristy a cembalisty spočívá v tom, že dokáže vedle interpretační hloubky předvést i technické dovednosti interpreta.
Zařazení skladby do výukových programů a její časté uvádění na koncertech a nahrávkách navíc upevnilo její místo v kánonu klasické hudby. Její přitažlivost přesahuje rámec interpretů i hudebních vědců, kteří sonátu studují pro její přínos k vývoji klávesové hudby a pro její jedinečné místo ve Scarlattiho tvorbě.
Závěr
Sonáta a moll, K. 54 Domenica Scarlattiho zůstává díky přesvědčivé kombinaci harmonické inovace, technické náročnosti a výrazové hloubky stěžejním dílem klávesového repertoáru. Její neutuchající obliba svědčí o jejím historickém významu a schopnosti inspirovat interprety jak k technickému mistrovství, tak k emocionálnímu výrazu, díky čemuž je ceněnou skladbou jak pro posluchače, tak pro hudebníky.
