Réminiscences de Don Juan (after Mozart), S.418 - Franz Liszt
Réminiscences de Don Juan je výjimečná skladba v sólovém klavírním repertoáru, kterou Franz Liszt zkomponoval jako operní fantazii na motivy Mozartova Dona Giovanniho. S.418, katalogizovaná v Lisztově díle, předvádí mimořádnou technickou a hudební složitost a spojuje témata z kultovní opery s Lisztovými vlastními virtuózními improvizacemi a interpretacemi.
Geneze "Réminiscences de Don Juan"
Skladba Réminiscences de Don Juan z roku 1841 je dokladem Lisztova obdivu k opeře Wolfganga Amadea Mozarta "Don Giovanni". Skladba byla součástí Lisztovy širší praxe vytváření klavírních transkripcí populárních operních děl, které umožňovaly prožít velkolepost operní hudby v intimnějším prostředí sólového klavírního vystoupení.
Vydání Lisztových Réminiscences de Don Juan si rychle vydobylo místo mezi elitou klavírní literatury, obdivovanou pro věrné zachycení Mozartových témat ve spojení s Lisztovými živými pianistickými klenoty. Dílo, které zachycuje nejen děj opery, ale i její citovou krajinu, se stalo vrcholem Lisztova koncertního repertoáru a rozšířilo se mezi klavíristy po celém světě.
Trvalá přítomnost Réminiscences de Don Juan v koncertním repertoáru svědčí o jejím významném historickém dopadu, který ještě více upevnila Lisztova role ve vývoji romantické klavírní hudby.
Rozbor "Réminiscences de Don Juan"
Skladba Réminiscences de Don Juan, ukotvená v a moll, prochází různými harmonickými oblastmi a obsahuje modulace, které odrážejí Mozartovy původní operní skladby a zároveň ukazují Lisztovo mistrné porozumění harmonické barevnosti. Tematický materiál, včetně árie Dona Giovanniho "Champagne" a duetu "Là ci darem la mano", je harmonicky transformován a rozpracován.
Architektura díla je působivě složitá, integruje kontrapunkt a fugové techniky, které odkazují k barokním tradicím, a zároveň postupuje romantickým harmonickým jazykem. Liszt nejen přepisuje, ale také přetváří, čímž zvyšuje emocionální intenzitu a technické nároky na klavíristu.
Z pohledu hudební teorie lze pozorovat kontrapunktickou vynalézavost, s níž Liszt splétá Mozartovy melodie, vytváří plynulý příběh a vrcholí variacemi, které vyžadují virtuózní provedení, jaké má obdoby v málokteré jiné skladbě.
Proč "Réminiscences de Don Juan" uchvacuje publikum
Obliba skladby Réminiscences de Don Juan pramení ze spojení Mozartových nadčasových melodií s Lisztovým revolučním pianistickým přístupem, čímž vzniká dílo, které je stejně sugestivní a dramatické jako opera, z níž vychází. Transcendentní virtuozita, která je k jejímu provedení zapotřebí, stále fascinuje publikum a inspiruje klavíristy.
Lisztova schopnost převést operní škálu do média sólového klavíru rozšiřuje dosah Mozartova díla a poskytuje mu dvojí odkaz. Není to jen oslava "Dona Giovanniho", ale triumf sám o sobě, který ukazuje schopnosti klavíru jako sólového nástroje zprostředkovat operní vyprávění.
Renomé skladby je dále podpořeno její výzvou pro klavíristy - nabízí jim měřítko, podle něhož mohou posoudit své vlastní technické a interpretační schopnosti. Její neutuchající půvab lze přičíst naprosté atletice, která je nutná pro zvládnutí jejích pasáží, a introspektivní hloubce, která je nutná pro ztvárnění jejích jemnějších nuancí.
Závěrečné myšlenky k "Réminiscences de Don Juan"
Souhrnně lze říci, že Réminiscences de Don Juan je příkladným mostem mezi operní velkolepostí a klavírní vynalézavostí, uměleckým majákem, který stále září v klavírní literatuře. Lisztova hluboká úcta k Mozartovu dílu a jeho vlastní novátorská genialita se prolínají, aby přivedly k životu dílo, které je stejně náročné jako okouzlující.
Jako pocta Donu Giovannimu a zároveň ukázka virtuozity zvěčňuje tato skladba emocionální a technickou podstatu obou skladatelů, což jí zajišťuje trvalý ohlas v análech dějin klavírní hudby.
Datum publikování: 30. 01. 2024
