Preludium a fuga č. 8 fis moll, op. 87 Dmitrije Šostakoviče je typickým příkladem skladatelova geniálního spojení tradičních forem s moderním harmonickým jazykem. Tato skladba je součástí rozsáhlejší sbírky napsané v letech 1950-1951, která ukazuje Šostakovičovo mistrovství v převodu hloubky lidských emocí do strukturované klávesové skladby. V tomto preludiu a fugě se klavíristé setkají s bohatou komplexností, která je prodchnuta složitou kontrapunktickou tapiserií, jež charakterizuje většinu Šostakovičových slavných děl.
Historický kontext a publikace
Šostakovičův opus 87, zkomponovaný v bouřlivém období sovětských dějin, je zrcadlovým odrazem těžké doby, kterou prožil. Tato sbírka 24 preludií a fug byla inspirována skladatelovou návštěvou válkou zničeného Lipska při příležitosti oslav Bachova dvoustého výročí v roce 1950. Šostakovič si uvědomoval význam Bachova dobře temperovaného odkazu a pustil se do vlastního zkoumání složité oblasti jednotlivých durových a mollových tónin.
Preludium a fuga č. 8 bylo součástí druhého svazku ze čtyř, které byly vydány a které vnesly do význačné barokní formy moderní sovětskou estetiku. Skladba měla premiéru v Leningradě v podání uznávané klavíristky Taťjany Nikolajevové, jejíž provedení sehrálo klíčovou roli při upevnění popularity Šostakovičovy tvorby v tomto žánru.
Ponoření do hudební teorie op. 87 č. 8
Tonalita fis moll tohoto preludia a fugy mu dodává zádumčivý, introspektivní ráz. Šostakovič začíná preludiem, které je rytmicky plynulé, ale harmonicky ukotvené, což kontrastuje se systematickou přísností následující fugy. Preludium využívá bohatou harmonickou paletu s nečekanými modulacemi, zatímco téma fugy se vyznačuje výrazným rytmickým motivem a konturou.
Hudební teoretici si všímají Šostakovičova využití modálních záměn a chromatiky, které v díle navozují podmanivou atmosféru. Ve fugě dále oceňujeme jeho kontrapunktickou obratnost; imitační vstupy tématu se prolínají s epizodami, které rozvíjejí tematický materiál preludia, a ukazují obratnou rovnováhu jednoty a rozmanitosti.
Magnetismus Šostakovičova Preludia a fugy fis moll
Jen málokteré dílo uchvátí posluchače se stejnou bezprostředností jako Šostakovičovo Preludium a fuga č. 8. Jedním z prvků, které přispívají k jejímu magnetismu, je syrová emocionální kapacita skladby, která odráží osobní i kolektivní úzkosti doby. Tento rezonující emocionální jazyk neustále přitahuje klavíristy i posluchače do svých hlubin a zajišťuje mu místo v koncertním repertoáru.
Technická náročnost díla v kombinaci s jeho výrazovým rozsahem poskytuje klavíristům dostatek příležitostí prokázat virtuozitu i interpretační citlivost. Op. 87 č. 8, často uváděný na recitálech i soutěžích, se stal symbolem Šostakovičovy jedinečné schopnosti zprostředkovat prostřednictvím klavíru hluboký příběh.
Závěr
Preludium a fuga č. 8 fis moll op. 87 Dmitrije Šostakoviče zůstává nesmazatelnou skladbou, která ztělesňuje mistrné spojení emocí a techniky. Její trvalá aktuálnost a obliba mezi klavíristy svědčí o jejím významu v kánonu klavírní literatury.
