Prelude and Fugue No. 21 in B-Flat Major - Johann Sebastian Bach
Preludium a fuga č. 21 B dur, BWV 866 Johanna Sebastiana Bacha je význačným příkladem z "Dobře temperovaného klavíru". Právě tato skladba ukazuje Bachovu vynalézavost v jeho dobře verbalizovaných hudebních myšlenkách prostřednictvím kontrapunktické látky fugy a harmonicky bohatého preludia. Tonalita B dur představuje výraznou zvukovou krajinu, kterou Bach pečlivě zkoumal, aby vyvážil technické i výrazové nároky hudby.
Geneze BWV 866
Preludium a fuga č. 21 B dur je součástí Bachovy ambiciózní sbírky známé jako "Das wohltemperierte Klavier" (Dobře temperovaný klavír). Tato sbírka, sestávající ze dvou svazků, z nichž každý obsahuje 24 preludií a fug ve všech durových a mollových tóninách, vznikla nejprve kolem roku 1722 pro první svazek a později, kolem roku 1740, pro druhý svazek. Preludium a fuga B dur se objevují v prvním svazku a slouží nejen jako pedagogické skladby, ale také jako ukázka možností dobře temperovaného ladění. První svazek byl určen pro hudební mládež toužící po vzdělání a pro zábavu těch, kteří jsou v tomto studiu již zběhlí, jak uvedl sám Bach.
Na rozdíl od mnoha jiných Bachových děl se dochoval originální rukopis prvního dílu Dobře temperovaného klavíru, který nám poskytuje cenný vhled do Bachova kompozičního procesu a ornamentačních postupů. K prvotnímu rozšíření došlo prostřednictvím ručně kopírovaných rukopisů v okruhu znalců a studentů, přičemž širší zveřejnění posmrtně zvýšilo vliv díla na další generace skladatelů.
Tvorba tonální architektury
Preludium BWV 866 vytváří klidný a zároveň svižný charakter díky nepřerušovanému proudu půlkvarterů a poskytuje harmonický rámec, který je zároveň objevný i rozhodný. Harmonický postup využívá směs diatonických a sekundárních dominantních akordů s občasnou chromatikou, která preludiu dodává na tonální barevnosti.
Naproti tomu fuga je tříhlasá a dodržuje tradiční strukturu fugy - expozici, epizody a závěrečnou rekapitulaci. Bach pečlivě konstruuje téma, které je nejprve uvedeno horním hlasem a poté imitováno středním a spodním hlasem. Zvláště zajímavé jsou kontratémata, která rozvíjejí hlavní tematický materiál a poskytují kontrapunktickou souhru, jež je pro strukturu skladby zásadní.
Na různých místech lze pozorovat použití stretta, které ukazuje Bachovu dovednost překrývat vstupy tématu v těsných intervalech. Z hlediska harmonické analýzy fuga prochází blízkými tóninami, ale vždy se umně vrací do domovské tóniny B dur. Pozornost věnovaná těmto detailům odhaluje nejen technickou dokonalost Bachova díla, ale také hluboké porozumění hudebnímu vyprávění a formě.
Trvalý odkaz a popularita
Trvalou úctu k Preludiu a fugě č. 21 B dur lze přičíst několika faktorům. Tato skladba, uznávaná pro svou strukturální dokonalost a odraz Bachova řemeslného umění, slouží jako základní kámen vzdělávání klavíristů. Příjemná zvukovost tóniny B dur v kombinaci s jasnou melodickou linkou navíc rezonuje u interpretů i posluchačů, takže se stala základem klasického klavírního repertoáru.
K její oblibě přispívá i to, že se často objevuje v učebních osnovách hudebních institucí, a to díky složitým harmonickým postupům preludia a kontrapunktické přísnosti fugy, které poskytují obsáhlý studijní materiál. Skladba se těší velkému uznání také mezi koncertními klavíristy a byla hojně nahrávána, což přispívá k jejímu trvalému postavení v kánonu klasické hudby.
Závěrečné myšlenky k BWV 866
Preludiem a fugou č. 21 B dur nám Bach předal dílo, které překonalo dobu a po staletí uchvacuje hudebníky i posluchače. Ztělesňuje obratnost baroka, nabízí komplexní instruktivní hodnotu a stále okouzluje svou hudební architekturou.
Nesmrtelný půvab a vzdělávací hodnota BWV 866 nakonec upevňují její místo v panteonu klavírní hudby. Tato skladba není jen svědectvím Bachova odkazu, ale i trvalým zdrojem inspirace a obdivu v rozsáhlém prostoru klavírní literatury.
Datum publikování: 31. 01. 2024
