Hungarian Rhapsody No. 2, S.244/2 - Franz Liszt
Jedno z nejuznávanějších mistrovských děl Franze Liszta, Uherská rapsodie č. 2, S.244/2, stále uchvacuje posluchače svými dynamickými variacemi a technickou bravurou. Tato skladba, zkomponovaná v roce 1847, je příkladem Lisztova výjimečného umění tematických proměn a smyslu pro živý, nacionalistický charakter. Jedná se o skutečné výstavní dílo, které od interpreta vyžaduje vysokou úroveň obratnosti a interpretačního nadšení a ukazuje celé spektrum možností klavíru.
Geneze Maďarské rapsodie č. 2
Franz Liszt, maďarský skladatel narozený v roce 1811, byl nejen fenomenálně zdatným klavíristou, ale také plodným skladatelem a horlivým zastáncem národních hudebních stylů. Uherská rapsodie č. 2 vznikla během jeho pobytu v rodné zemi a odráží tradiční maďarské melodie a taneční rytmy. Tato skladba je součástí většího souboru 19 maďarských rapsodií, které byly původně vydány v roce 1853. Dohromady jsou hlubokou poctou jeho vlasti.
Premiéra "Uherské rapsodie č. 2" není přesně doložena, ale byla vydána jako součást druhého souboru Uherských rapsodií Lisztovým vlastním nakladatelstvím Breitkopf & Härtel. O její zvěčnění na koncertním pódiu se postaral sám Liszt, který ji pravidelně zařazoval do svého repertoáru, a k její popularitě přispěla i úprava pro orchestr, kterou provedl Lisztův přítel a žák Franz Doppler.
Skladba byla dále zpopularizována zařazením do řady filmů, animovaných filmů a dalších populárních médií, čímž se dostala k posluchačům daleko za hranicemi tradičních koncertních sálů.
Akustický průzkum
Uherská rapsodie č. 2 se odvíjí ve volné struktuře známé jako rapsodie, která se vyznačuje kontrastními částmi napodobujícími spontánní tok lidové hudby. Dílo se dělí na dvě hlavní části: "lassan" (pomalou) a "friska" (rychlou), které se striktně drží stylových nuancí maďarské lidové hudby.
Lassan začíná v c# moll a vyznačuje se truchlivými, prostými tématy, která napodobují maďarský tradiční lidový tanec "czárdás". V celém tomto segmentu Liszt využívá různé harmonické a rytmické prostředky, aby umocnil výraz a zintenzivnil emocionální prožitek posluchače.
Při přechodu k "friskám" se skladba otáčí do F# dur a vnáší do ní rytmickou živost, která skladbě dodává energii. Použití "recitativních" úseků dodává skladbě improvizační charakter, zatímco oslnivé stupnice a arpeggia, které následují, dokládají Lisztova průkopnického ducha v klavírní technice a textové bohatosti.
Půvab Uherské rapsodie č. 2
Půvab Uherské rapsodie č. 2 spočívá v kombinaci emotivní síly, folklorní autenticity a vrcholné virtuozity. Počáteční části díla se zádumčivými melodiemi ustupují strhujícímu finále, které ukazuje klavíristovu technickou zdatnost i Lisztovu kompoziční vynalézavost.
Právě vnitřní rovnováha mezi patosem a oslavou, spolu s robustní charakteristikou maďarských hudebních idiomů, posouvá "Maďarskou rapsodii č. 2" na vrchol oblíbených koncertů. Její trvalá přítomnost v kulturních referencích podtrhuje schopnost skladby okouzlit a zaujmout různorodé publikum v průběhu času.
Rapsodie se také zásadním způsobem podílela na formování klavírního repertoáru romantické éry a stanovila nová měřítka pro následující generace skladatelů a interpretů, kteří se snaží spojit technickou exhibici s emotivní podstatou.
Závěrečná poznámka o Lisztově mistrovském díle
Lze shrnout, že "Uherská rapsodie č. 2" Franze Liszta není pouhou skladbou, ale příběhem utkaným z vláken maďarského ducha, virtuozity a skladatelovy vlastní vynalézavosti. Její místo ve světě klavírní hudby je neotřesitelné, stále představuje výzvu a vzrušuje klavíristy, kteří k její složitosti přistupují s úctou i vzrušením.
S odstupem času přetrvává Uherská rapsodie č. 2 nejen jako zvuková podívaná, ale i jako umělecké ztělesnění kulturní hrdosti a neústupného výrazového potenciálu klavíru - triumf hudebního vyprávění, který je dnes stejně aktuální jako v 19. století.
Datum publikování: 30. 01. 2024
