Embryons desséchés - Erik Satie

Poéma Fis dur op. 32 č. 1 Alexandra Skrjabina je pozoruhodnou jednovětou skladbou, která ukazuje jeho přechodnou kompoziční fázi. Toto dílo, napsané v roce 1903, ztělesňuje morfující harmonický jazyk charakteristický pro Skrjabinovo střední období. Poéma, prosycená expresivní texturou a složitými harmonickými posuny, rozvíjí lyrický příběh, který překračuje tradiční hranice pozdně romantické klavírní literatury.

Geneze SkrjabinovyPoémy

Opulentní svět ruské hudby počátku 20. století obohatil příchod Skrjabinovy Poémy. Alexandr Skrjabin, často spojovaný s érou pozdního romantismu, byl uprostřed zkoumání neortodoxnějších harmonických oblastí, když psal tuto skladbu. Odráží nový směr jeho hudebního myšlení, který se posouvá za vliv jeho předchůdců, jako byli Rachmaninov a Chopin.

Rok 1903 předznamenal vydání této skladby v době, kdy Skrjabinova pověst revolučního skladatele nabírala na síle. Tato skladba se shodovala s vyvíjejícím se Skrjabinovým stylem, který později vyvrcholil atonálními a mystickými hledáními, čímž se Poème vyznačovala jako předchůdce jeho avantgardních děl.

Původně byla vydána jako součást dvojice skladeb pod opusem 32, přičemž právě tato Poème upoutala pozornost klavíristů i publika. Její vydání vneslo do klavírního repertoáru novou lyrickou energii a postavilo Skrjabina do čela moderních ruských skladatelů.

Dešifrování Skrjabinova lyrického jazyka

Poéma Fis dur zprostředkovává své vyprávění prostřednictvím bohaté tapiserie harmonického objevování, které je pro Skrjabinův skladatelský projev charakteristické. Hudebníci i teoretici si všímají jemnosti, s jakou Skrjabin manipuluje s harmonií pro své výrazové účely, zejména prostřednictvím chromatiky a nečekaných modulací.

Pocit harmonické nejednoznačnosti, který dílem prostupuje, může souviset se Skrjabinovou zálibou v mysticky inspirovaných stupnicích, kterou ještě umocňuje používání celotónové stupnice. Výsledkem tohoto přístupu jsou svěží zvukové krajiny zbavené tradičních tonálních kotev. Takové mistrovské využití neotřelých harmonických postupů je příznačné pro Skrjabinovu vynalézavost a avantgardní ambice.

Ze strukturálního hlediska se skladba odklání od klasických forem a přijímá volný, rapsodický formát, který umožňuje plynulejší a impulzivnější vyjádření. Tento formát slouží jako plátno pro Skrjabinovu složitou souhru melodie a doprovodu, v níž umně proplétá tematický materiál v detailní textuře.

Proč Poéma Fis dur rezonuje?

Někdo by se mohl ptát po přetrvávající přitažlivosti Skrjabinovy Poémy, která klavíristy a posluchače uchvacuje již více než sto let. Její půvab lze vysvětlit skladatelovým hlubokým porozuměním výrazovým možnostem klavíru a jeho vizionářským harmonickým cítěním, které je v tomto díle živě obsaženo.

Oblibu skladby podporuje také pohlcující zážitek, který poskytuje interpretovi i posluchači. Jeho příběh, nabitý emocemi, odráží Skrjabinovy osobní mystické a filozofické úvahy, které přesahují pouhou hudební formu a obsah.

Kromě toho je Poéma mostem mezi Skrjabinovými konvenčnějšími ranými skladbami a jeho pozdějšími, radikálnějšími díly, což jí zajišťuje jedinečné postavení v rámci jeho tvorby a klavírního repertoáru vůbec. To vzbudilo zájem interpretů, kteří se snaží prozkoumat přechodné fáze vlivných skladatelů.

Závěrem lze říci, že Skrjabinova Poéma Fis dur je opusem hluboké hloubky a uměleckého mistrovství. Jeho inovativní harmonický jazyk a bohatá paleta klavírních barev jej upevnily jako stěžejní dílo v rámci kánonu sólového klavíru. Skladba stále okouzluje směsí smyslných melodií a harmonií posouvajících hranice a udržuje si status nepostradatelné součásti repertoáru sofistikovaného klavíristy.

Když se zamýšlíme nad významem tohoto díla, uvědomujeme si jeho vliv na utváření vývoje klavírní hudby, přičemž jeho trvalý odkaz znamená genialitu Alexandra Skrjabina jako architekta hudební transcendence.



Datum publikování: 10. 12. 2023