24 Preludes, Op. 34: No. 24 in D Minor - Dmitri Shostakovich
24 preludií op. 34 Dmitrije Šostakoviče, zejména č. 24 d moll, je dokladem skladatelova mistrného zvládnutí kompaktní a koncentrované umělecké formy. Tato skladba, uzavírající soubor preludií s pozoruhodnou hloubkou a intenzitou, ztělesňuje dramatickou a stylovou rozmanitost, která uchvátila posluchače a klavírní nadšence. Její stručnost kontrastuje s emocionální váhou, díky níž se stala základem sólového klavírního repertoáru.
Geneze Šostakovičova op. 34
Soubor .24 preludií op. 34 Dmitrije Šostakoviče vznikl v letech 1932-1933, tedy v období poznamenaném rostoucím vlivem sovětského režimu na umění. Tyto skladby, původně napsané pro klavír, představují širokou škálu emocí a technik. Č. 24 d moll uzavírá cyklus hlubokým příběhem, který často odráží Šostakovičovy reakce na společensko-politické prostředí.
Po dokončení cyklu následovalo jeho vydání a první provedení, přičemž každé preludium postupně upevňovalo Šostakovičovu pověst klavírního skladatele. Preludia byla rychle přijata do kánonu koncertních klavíristů, přičemž č. 24 se proslavilo zejména svou virtuózní náročností a emotivní silou.
Zájem o tyto skladby po jejich premiéře prudce vzrostl a od té doby byly transkribovány pro různé další nástroje, což svědčí o jejich univerzálnosti a univerzální přitažlivosti Šostakovičova jazyka.
Rozbor tónů č. 24 d moll
Po hudební stránce je č. 24 d moll složitou tapiserií utkanou ze složitých harmonických postupů a textové hloubky. Preludium je strukturováno v trojdílné formě (ABA), kde krajní části obsahují tematický materiál, který promlouvá rozhodným a odhodlaným charakterem, v kontrastu s lyričtější střední částí.
Harmonie je charakteristická pro Šostakoviče: obsahuje neortodoxní postupy a s velkým efektem využívá modální záměny, čímž vytváří dramatickou zvukovou krajinu. Melodické linky preludia se mistrně pohybují v chromatice a často vedou k nečekaným rozuzlením, která zvyšují celkové napětí skladby.
Rytmicky preludium ztělesňuje značnou míru drajvu a dynamiky, poháněné repetitivním pulsem, který podtrhuje tematický materiál. Účinné využití kontrapunktu a synkopy dále zdůrazňuje neklid a hledání preludia.
Trvalá přitažlivost Šostakovičova Preludia č. 24
Trvalou oblibu Šostakovičova Preludia č. 24 d m oll lze přičíst jeho emocionální rezonanci a technické náročnosti. Provedení této skladby je pro mnoho klavíristů obřadem přechodu, při němž se projeví jejich technická zdatnost a interpretační hloubka.
Oblibu preludia dále zvyšuje jeho historický kontext, který nabízí pohled do skladatelova osobního příběhu a kulturní krajiny počátku 20. století. Jeho stručný charakter popírá jeho schopnost hlubokého vyjádření, což z něj činí oblíbenou skladbu pro recitály a soutěžní vystoupení.
Její umístění v rámci většího souboru op. 34 ji staví do pozice vrcholného a závěrečného prohlášení, které vystihuje podstatu předchozích preludií a slouží jako silné finále cyklu.
Závěr
.24 Preludia, op. 34: č. 24 d moll zůstává určujícím dílem klavírní literatury, které klavíristy vyzývá a okouzluje svou složitou kompozicí a emotivní výpovědí. Šostakovičova preludia jsou nesmrtelným odkazem v sólovém klavírním repertoáru a nadále ovlivňují a inspirují hudebníky po celém světě.
Uznání, kterého se preludiu dostává od interpretů i posluchačů, svědčí o jeho hlubokém vlivu na svět klasické hudby a zajišťuje mu místo v koncertních programech a nahrávkách na dlouhá léta dopředu.
Datum publikování: 10. 02. 2024
